Mumyo – slzy kamenných obrů

Z dávné minulosti k nám přicházejí legendy o "životodárném balzámu" o "elixíru života".  Tento balzám má mnoho názvů, ale nejběžnější je Mumyo (Mumyjo, Mumio), které se používalo v lékařské praxi již v době velkého Aviceny. Avicena psal, že "mumyo je horská pryskyřice, která je vynikajícím prostředkem při vykloubení či zlomenině, při pádu a úrazu a při celkové obrně lícního nervu."

Mumyo dle Aviceny, zesiluje cítění, zpevňuje žaludek, usnadňuje dýchání a je universálním lékem. Mumyo se stalo jedním z "věcných" obrazů a námětů ve východní i západní poezii. Člověk, pokud se nedostane do problému, Nepozná váhu svého kamaráda, Ale zlomená kost lidské paže, Vždy bude znovu mumyem zcelena - psal jeden z arabských básníků. Sám veliký Shakespear se o mumyu zmiňoval několikrát ve svých dílech.

S časem "zázračné" mumyo zmizelo z lékařského obzoru a je to poměrně nedávno, co se opět o účinnost Mumya začala opět zajímat věda. Obrozují se mýty, vědecký svět se snaží najít nové fakty o jeho původu.

Renesance senzace

Za dávných časů žil v Iránu král Firidun, který byl prvním objevitelem mumya. Legenda vypráví, jak jeden z královských velitelů na lovu vystopoval džerjana (antilopa) a vystřelil na něj šíp, který mu prostřelil páteř. Druhým šípem trefil nohu zvířete. Džerjan nespadl, ale začal utíkat a zmizel v útrobách blízké jeskyně. Po týdnu se lovci vrátili na místo činu a s překvapením zjistili, že džerjan se šípem v zádech klidně škubal trávu. Lovci při bližším ohledání zjistili, že uvnitř a v okolí rány má zvíře černou pryskyřičnou hmotu neznámého původu. Tuto hmotu nalezli i uvnitř jeksyně, sebrali ji a odnesli ji královi Firidunovi. Ten pověřil své mudrce, aby zjistili složení této hmoty. Zpráva mudrců zněla: černá tekutá hmota, která prosakuje ze skalních puklin, kterou olizují zvířata, ptáci a tím se léčí, hojí se rány i zlomené kosti. Král nařídil jeskyni strážit a vchod zacpat kameny. Vchod se otevíral jednou za rok, aby mohli sbírat nashromážděné mumyo a po zpracování odevzdat do královské pokladny.

Tato krajina se nachází na severu Iránu a jmenuje se Dorob, z čehož pochází i název „mumyo-dorobij“. V současné době se ve zdejších horách těží 600 – 1200 kg tohoto léčivého prostředku. Je zde více než 60 nalezišť. Senzace se vrátila, ale původ je dodnes zahalen tajemstvím.

„Uchovávající tělo“

Když se v VII. století Arabové zmocnili Egypta, byly při rabování starých hrobek nalezeny balzamované mrtvoly. V této hmotě byly objeveny stopy Mumya a tak se staly egyptské mumie předmětem velkého obchodu. Nejdříve seškrabávali mumyo z balzamovaných mrtvol a vyváželi jej do jiných zemí, kde jej prodávali za obrovské peníze pod názvem „mumyo-hrobné“.  V XII. století psal cestovatel Abu – al Patif, že „mumyo je směs pryskyřice a myra“, kterou je možné koupit jen v Egyptě. Postupně se začaly také prodávat i samotná balzamovaná těla. Při nedostatku mumiíí, začali dokonce vyrábět i umělé.

Lékař krále Navarry, Hij de Ija Fonten odcestoval za účelem získat o Mumyu poznatky v roce 1564 do Egypta. V Alexandrii mu jeden z obchodníků nabídl 40 druhů Mumya, připravených z těl mrtvol. Mrtvoly balzamovali pomocí obyčejné pryskyřice a nechávali je vyschnout na slunci. Těla se tím stávala podobná egyptským mumiím.Můžeme zde zavzpomínat na svědectví Shakespeara. Othellův kapesník, který předal Desdemoně jako talisman, byl prosycený „vlhkostí ze srdcí mumiíí“. Dokumentačně zní i řádky z díla „Pták v kleci „ významného anglického básníka D.Shellyho: „Udělej mumyo z mého těla a prodej mne lékárníkovi“. Umělé Mumyo se dokonce vyrábělo i z mrtvol zvířat. Je například známý popis, kdy Mumyo vyráběli ze psa. Bohužel toto šarlatánství pověsti Muma neprospělo a značně podkopalo víru v jeho účinnost.

Autor v té době věhlasné lékárenské knihy východní medicíny „Dárek pravověrným“ Muhamed Mumin psal: V dávné době se pokládalo za normální mumifikovat mrtvoly, aby mohly být zachovány na dlouhou dobu. Tělo se zpracovávalo Mumyem, medem a pryskyřicí, dokoncem i dehtem. Po zatuhnutí bylo možné tělo uchovat několik staletí. Negramotní lidé pokládali tyto mrtvoly za Mumyo“.

Vědci na rozcestí

Jediným vodítkem pro současné vědce jsou zmiňované legendy. Stále si lámou hlavu, jak vysvětlit původ Mumya. Dle jejich mínění existuje Mumyo minerální, živočišné, rostlinné a ropné. Každé z nich má své specifické vlastnosti a jiný lékařský účinek. Šarikov, významný lékař, podrobně prostudoval práce vědců, provedl množství laboratorních experimentů a výzkumů, prozkoumal desítky nalezišť především v horách střední Asie než konstatoval, že se jedná o minerál z hornin, který byl těžen v hlubokých jeskyních ve výšce 300 m, které byly nepřístupné pro zvířata i ptáky, pro rostliny i lišejníky, jež jsou mnohými považovány za zdroj Mumya.

Šarikov popisuje Mumyo jako tvrdou hmotu různého zbarvení, od žlutohnědého do černého, s lesklým, jakoby vyleštěným povrchem. Jeho chuť je hořká, rozpouští se ve vodě, benzolu, acetonu, chloroformu a ve vinném a metylovém lihu. V některých nalezištích, kam se Šarikov vydal, bylo při světle svíčky vidět tmavě hnědé náteky na stropě a bočních zdech. Hustá hmota vytékala přímo z kamenů a tuhla na nich. V nalezišti v jeskyni na vrcholu hory Kičkina Kamulsaj, v Kirgízii zase Mumyo stékalo a kapalo z vápencového stropu jako vosk ze svíčky. Tato vytékající hmota tmavě hnědého zbarvení při tuhnutí postupně měnila barvu do černa. Šarikov usoudil, že proces vytvoření Mumya je dlouholetý a zkamenělé Mumyo se považuje za nejlepší.

Někteří badatelé starobylého Východu psali, že při procesu tvorby mumya jsou účastny různé výměšky živočichů, kteří konzumovali rostliny, nebo že se jedná o výměšek divoké včely. V Biruniího „Mineralogi“ je poznamenáno: „ včely zakrývají svůj med a larvy voskem a pokrývají zakryté místo něčím velmi černým, co má ostrý zápach a je podobné vosku.Je to jeden z nejsilnějších léků proti zlomeninám a ránám. Tato hmota je velice vzácná a drahá.V Perštině se jí říká Mumyja.“ Ve skutečnosti však, podle chovatelů včel, na jaře a na začátku léta včely přinášejí med s vůní bonbónové esence, a na podzim s vůní hnoje. Černá hmota, o které mluvil Biruni, je patrně extraktem hnoje.

Biruni také poukazuje na Mumyo, které se vytváří jako výsledek kvašení na slunci a přepracování bakterií výkalů divokých a domácích zvířat. Tím se získává extrakt, který je bohatý na přirozené biostimulátory (močovina, kyselina močová, soli). Během desetiletí či staletí tento extrakt tuhne a vysychává na stěnách. Našel se i komentář ve staré léčebné příručce starých indických a tibetských „Džud-Ši“. Bylo zde povídání o tom, že v horách, kde se nachází velké množství vzácných kovů, se vyskytuje zvláštní druh myši, z jejich výkalů se Mumyo vytváří. V těžce dostupných horách v nedávné minulosti odhalili tzv. zabajkalské „Mumyo – brakšun“, které vypadá jako beztvará hmota tmavě hnědočervené zbarvení. Nalézají se zde i kousky o váze 50 g až 15 kg. Pomocí zkoumání se podařilo zjistit, že střední věk brakšunu je 50-75 let. Má se zato, že zabajkalské Mumyo je výsledkem bakterií na výměšky veverek, jelikož v místě výskytu se vždy našly buď zbytky hnízd veverek, nebo veverky.

Nedávno se norskému vědci T. Visnasovi podařilo dokázar, že arktické Mumyo vděčí za svůj původ sněžným buřňákům. Visnasov pozoroval hnízda těchto ptáků a zjistil, že vystrašený pták při sebeobraně vyvrhl jakousi hrudku se zvláštním pachem.

Vědec našel na skalách blízko hnízd značné množství zkamenělých výměšků slinných žláz buřňáků. Během desetiletí, se tyto výměšky postupně přeměňují na „arktické mumyo.“ Vědci při zjišťování původu Mumya dělali všechno možné. Tavili ho a zjistili, že se mumyo částečně taví při teplotě 200 C a některé části se netaví ani při teplotě 300 C. Snažili se ho rozložit pomocí kyselin. Ve výsledku obdrželi nějakou hmotu, která vypadala jako ropa. Jenže sama ropa je záhadou. Mnozí vědci současnosti považují ropu za prapříčinu Mumya a jeho léčivých vlastností. Samotná ropa a její produkty se po přirozeném rozkladu považují za léčivé prostředky.

Ve všech ropných a přírodních asfaltech stejně jako u Mumya, se nachází asi 25-27 různých prvků. Aviina psal, že Mumyo - Horská pryskyřice, má stejnou podstatu jao zift, kafra a kira, tj. tekuté živce a asfalty. Ve svém „ Kánonu“ Avicena spolu s Mumyem hovoří také o „bituu judijském“ (kafral jachtu, který se těží v Mrtvém moři), o pryskyřici zift, která je variantou asfaltu kira. Až do XVII. Století se každý přírodní asfalt považoval za léčivý. V roce 1721 uveřejnil francouzský lékař Henri d’Hejrins v Paříži kandidátskou práci o „kouzelném balzámu – asfaltu, který se těží ve Švýcarsku“. První ruský ekonom Ivan Posoškov ve své významné knize „Kniha o chudobě a bohatství“, která vyšla v roce 1724 informoval o tom, že na březích Volhy našel „léčivou látku, které se říká gum asfaltum (tj.asfaltová pryskyřice). V období ranného středověku bylo Mumyo jedním z názvů pro přírodní asfalt a jiné tvrdé bituové nerosty. Takto se říkalo také balzamovaným zbytkům člověka „mumya“, což v překladu z arabštiny znamenalo „asfalt“.

Od arabů přes byzantské spisovatele se toto slovo začalo běžně používat. Mumyo je skutečným pokladem mikroelementů. Pro jeho původ a účinnost „životní síly“ je však důležité něco jiného: Mumyo je zvláštní přírodní slitina složená z minerálních, rostlinných a živočišných prvků. Právě zde se zřejmě ukrývá příčina vysvětlení tajemství jeho původu.

Mumyo slouží zdraví

Vědci, vyzbrojeni nejmodernější technikou stále v laboratořích čarují nad různými vzorky Mumya – afgánským, tibetským, indickým, barmským, nepálským, mongolským, arabským, středoasijským a dalšími. Jedno je jisté – všechny druhy Mumya mají podobné chemické složení, liší se jen proporčním množstvím jednotlivých složek.

Šarikov se domnívá, že přítomnost oxidu kalcia, fosforu, kalia a také stroncia a berylia vysvětluje příčinu zvýšené. V tomto případě se lhůta hojení hnisavých ran u zvířat zkracuje 1,5 x.

Jak se zjišťuje pravost Mumya?

Traduje se, že se vezmou ještě horká játra čerstvě zaříznutého jehněte, rozřezají se bambusovou nebo rákosovou třískou a toto místo se pomaže Mumyem. Pokud je Mumyo pravé, rozříznuté části jater se okamžitě spojí. Tajemství Mumya není dosud vyřešené, ale dnes víme, že Mumyo je prostředek, který má stimulující účinek na celý organismus.

Správné dávkování Mumya přináší velice dobré výsledky při léčení následujících onemocnění:

• Astma
• Tuberkolóza
• Chronická bronchitida
• Cukrovka
• Zhoubná onemocnění kůže
• Zranění a vředy
• Onemocnění zažívacího systému
• Otoky a záněty

Mumyo dává sílu srdci, vnitřním a zevním orgánům, zvyšuje činnost pohlavních orgánů, odstraňuje zácpu, pomáhá při obrně, koktavosti, bolesti svalů, migréně, epilepsii, onemocnění jater, hluchotě, nervových onemocněních ale i při obyčejné chřipce.

Rozpuštěné ve svařené vodě neztrácí Mumyo sílu 14 dnů, ve vyschlém stavu 40 let. Mumyo se používá vnitřně přípravou s vodou, džusy, medem, mlékem. Zevně se používá mazáním, kapáním spolu s různými mazadly, džusy, lihem, medem apod., v závislosti na druhu onemocnění.

Mgr. Miroslav Faltus

Fytoterapeut – léčitel