Problém s kolegyní, aneb "Zastavte toho hada.."

Otázka:

ráda bych Vás poprosila o radu s jednou mojí kolegyní z práce. Když jsem do práce nastoupila, tak se mi tam moc líbilo. Práce byla náročná, ale moc mě bavila. Kolektiv se zdál být taky moc dobrý. Bohužel ale nastal problém s jednou mojí kolegyní, se kterou musím nejvíce komunikovat. Ze začátku se mi zdála strašně fajn, než jsem ale přišla na to, že se na oko jeví před každým jako jeho nejlepší kamarádka, ale jen zajde za roh, tak každého pomluví. Samozřejmě, že já u ní nejsem výjimka, ba naopak bych řekla, že když spolu v práci trávíme nejvíce času, tak to odnáším nejvíc a taky se to pak všude dozvídám. Strašně s snažím, abych s každým v práci dobře vycházela a samozřejmě i s touhle mojí kolegyní. Ale všechno je marné. Bojím se už cokoli udělat, abych se pak potažmo od někoho nedozvěděla co jsem zase udělala špatně. Nejsem si vědomá nějakých chyb v práci, se vším si dokážu docela dobře poradit, jen s touhle mojí kolegyní ne. Bohužel si všechno moc beru a hned jakmile slyším nějakou její jízlivou poznámku nebo se zase někde dozvím jak ošklivě o mě vypráví, tak mi je strašně zle. Domů už chodím úplně vystresovaná, ztratila jsem úplně chuť k jídlu, srdce mi buší jak o závod, jak kdybych měla každou chvílí dostat infarkt a vůbec mi je dost zle. Každý den když přijdu domů z práce v takovémhle stavu, tak se dám pak do večera do kupy a pak si zase vzpomenu na práci a co zase zítra přijde, tak mi je zase na nic. Možná že opravdu něco dělám špatně, ale nevím co. Můžete mi prosím poradit co dělat, abych se pořád takhle nestresovala a žila v klidu? Mockrát děkuji za Vaši odpověď . Sandy

Odpověď:

Milá Sandy,

nemohu samozřejmě posuzovat ani kolegyni, ani Vás, jak celá záležitost vznikla a podobně.
Z Vašeho popisu situace vybírám jen několik citací:“… Ze začátku se mi zdála strašně fajn“ , „Strašně s snažím, abych s každým v práci dobře vycházela..“,  „   Bojím se už cokoli udělat..“, „ … vystresovaná, ztratila jsem úplně chuť k jídlu, srdce mi buší..“.

V každém kolektivu se najdou jedinci, se kterými je těžké vyjít. Zákeřní, arogantní, přehnaně dominantní a podobně.
Co se týká nás samotných, je nutné si uvědomit, že třetině lidí jsme zpravidla sympatičtí, třetině lhostejní a třetině nesympatičtí. Ať děláme, co děláme.
Není dobré si myslet, že právě my jsme nějakou výjimkou. Neměli bychom se ani podceňovat, ale ani přeceňovat. Jakmile nabydeme dojmu o své „úžasnosti“ a oblíbenosti, většinou z druhé strany dostaneme pomyslný pohlavek. Když se příliš podceňujeme a myslíme si že jsme k ničemu, dostaneme také za vyučenou, m.j. proto, že existují lidé, kterým dělá dobře ovládat druhé, ponižovat je, vítězit nad nimi. V extrémní podobě lze hovořit až o šikaně. Určitý stupeň dominantních pohnutek v jednání, resp. skrytá touha po nadvládě, po moci, bývá obsažená i v jednání lidí, kteří druhé pomlouvají. Je to taková zákeřná, do očí nevyřčená forma pocitu nadřazenosti.

Rada, kterou Vám chci Sandy dát je, abyste se nesnažila s kolegyní bojovat, přesvědčovat ji. Spíše se snažte být méně důvěřivá, udržovat pracovní vztahy pouze na profesionální úrovni, méně se snažit zalíbit. Pohybovala se pouze v mezích společenského a profesionálního bontonu. Myslím, že dobrým řešením by pro Vás mohl být i nějaký kurz „Asertivní komunikace“.
Záměrně Vám zde nechci radit, co máte dělat s onou dotyčnou. Ona se totiž kvůli Vám nezmění. Není v naší moci měnit druhé. Změnu můžeme ovlivnit pouze na své straně, a tak nepřímo změnit postoj ostatních k nám.

Zkrátka, pokud není možné celou žáležitost vyřešit z jakéhokoliv důvodu důrazným rozhovorem mezi čtyřma očima, nikoliv ovšem jako pokus o to, aby se změnila ta dotyčná, ovšem pouze s ambicí zastavit její útoky, nezbývá než se dotyčné vyhýbat a nepřipouštět si jí k tělu.
Minimálně do doby, než se pokusíte vy sama vyřešit celou věc na svojí straně. Vaše změna by neměla být kvůli někomu konkrétnímu, ale jen a jen pro vaše budoucí dobro. Pokud toto neučiníte, dostanete se dnes nebo v budoucnu a v každém dalším kolektivu do velmi podobné situace.
Zapracujte na svém sebevědomí a asertivitě. Ostatní se poddá samo. Uvidíte.

Zdraví,

Jan Poledník – personalista