Na co máte jako zaměstnanci nárok?

Délka pracovní doby, přestávky v práci a práce přesčas

Základní délka pracovní doby je 40 hodin týdně a nemůže být delší. Pracovní doba je doba, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci. Doba odpočinku není součástí pracovní doby.

Stanovená týdenní pracovní doba je dána v kolektivní smlouvě nebo vnitřním předpise a může být kratší než základní délka (bez snížení mzdy),  kratší pracovní doba může být dohodnuta s jednotlivými zaměstnanci (ovšem se snížením mzdy).

Rozlišujeme následující formy (o tom, která forma bude použita na vašem pracovišti, rozhoduje zaměstnavatel) pracovní doby podle rozvržení:

• rovnoměrné rozvržení: pracovní doba v jednotlivých týdnech je stejně dlouhá;
• nerovnoměrné rozvržení: pracovní doba v jednotlivých týdnech je nestejně dlouhá (o více než tři hodiny);
• pružná pracovní doba: vy sami si volíte nástup do práce a ukončení práce v rámci volitelných úseků pracovní doby, které určil zaměstnavatel.

Přestávku v práci na jídlo a oddech vám zaměstnavatel musí poskytnout nejdéle po čtyřech a půl hodinách nepřetržité práce, a to v trvání nejméně 30 minut.
Práci přesčas vám může zaměstnavatel nařídit jen jde-li o vážné provozní důvody. Takto nařízená práce přesčas nesmí činit více než osm hodin v jednotlivých týdnech a 150 hodin v kalendářním roce. Jestliže s prací přesčas souhlasíte, může být limit 150 hodin ročně překročen, ale ani v takovém případě nesmí celkový rozsah práce přesčas činit v průměru více než osm hodin týdně. Do počtu hodin nejvýše přípustné práce přesčas v roce se nezahrnují ty práce přesčas, za které vám bylo poskytnuto náhradní volno.

Dovolená

Základní výměra dovolené za kalendářní rok činí čtyři týdny. Zaměstnancům zaměstnavatelů, kteří neprovozují podnikatelskou činnost, přísluší dovolená o jeden týden delší. Na tuto dovolenou za kalendářní rok má zaměstnanec nárok, pokud je u téhož zaměstnavatele zaměstnán nepřetržitě celý rok.
Pokud nejste u jedné organizace celý kalendářní rok, alespoň však 60 dnů, máte nárok na poměrnou část takové dovolené. Pokud jste odpracovali pro jednoho zaměstnavatele méně než 60 dnů v kalendářním roce, pak vám nenáleží dovolená za kalendářní rok, ale dovolená za odpracované dny. Tato dovolená činí jednu dvanáctinu dovolené za kalendářní rok za každých 22 odpracovaných dnů v příslušném kalendářním roce.
Dobu čerpání dovolené určuje zaměstnavatel podle plánu dovolených. O datu nástupu na dovolenou tedy nerozhodujete vy, ale vždy zaměstnavatel, protože ten má ze zákona povinnost čerpání dovolené vám nařídit. Datum nástupu na dovolenou vám musí zaměstnavatel sdělit alespoň 14 dní předem.
Existuje jediná výjimka, kdy je zaměstnavatel povinen žádosti o poskytnutí dovolené vyhovět, a to požádá-li o dovolenou zaměstnankyně tak, aby navazovala bezprostředně na skončení mateřské dovolené a požádá-li zaměstnanec o poskytnutí dovolené tak, aby navazovala bezprostředně na skončení rodičovské dovolené do doby, po kterou je žena oprávněna čerpat mateřskou dovolenou.

V praxi se nejčastěji se zaměstnavatelem na termínu čerpání dovolené dohodnete vzájemně. Protože však nedávná novela zákoníku práce jasněji stanovila odpovědnost zaměstnavatele za to, že zaměstnanci svoji zákonnou dovolenou vyčerpají, můžete se do budoucna častěji setkat i s nařízenou dovolenou.

Návrat z mateřské a rodičovské

Vracíte-li se do práce po mateřské nebo rodičovské dovolené, pak jsou vaše nároky řešeny zákoníkem práce takto:
Vrací-li se zaměstnankyně po mateřské dovolené nebo zaměstnanec po rodičovské dovolené (to však pouze v rozsahu doby, po kterou je žena oprávněna čerpat mateřskou dovolenou) nebo v jejím průběhu, je zaměstnavatel povinen zařadit je na pracovní místo podle pracovní smlouvy, kde byli zařazeni před odchodem na mateřskou nebo rodičovskou dovolenou. Pokud byla tato práce zrušena, zaměstnavatel musí takové zaměstnance zařadit na jinou práci odpovídající pracovní smlouvě.
V každém případě mějte na paměti, že datum, které jste zaměstnavateli oznámili jako konec své mateřské nebo rodičovské dovolené, si musíte ohlídat sami a hned následující den máte nastoupit do zaměstnání. Pokud nenastoupíte, mohlo by to být považováno za porušování pracovní kázně a vyústit ve výpověď ze strany zaměstnavatele.

Odstupné

Pokud vám skončí pracovní poměr výpovědí ze strany zaměstnavatele nebo dohodou pro organizační změny (zákoník práce, §6 odst. 1 písm. a) až c)), máte nárok na odstupné ve výši dvojnásobku průměrného měsíčního výdělku. Odstupné může zaměstnavatel zvýšit o další násobky průměrného výdělku (nemusí to být jen celé násobky, ale např. i 2,5násobek).
V kolektivní smlouvě nebo ve vnitřním předpisu vydaném zaměstnavatelem lze stanovit i podmínky, za nichž zvýšené odstupné přísluší. Odstupné se vyplácí po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu, pokud jste se se zaměstnavatelem nedohodli jinak. Odstupné vám nenáleží, pokud jste skončili vedlejší pracovní poměr nebo pokud jste pracovali na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti.
Odstupné budete muset vrátit celé nebo jeho poměrnou část tehdy, nastoupíte-li po skončení pracovního poměru zpět do zaměstnání u dosavadního zaměstnavatele před uplynutím doby dvou měsíců. A to i tehdy, budete-li pro tohoto zaměstnavatele pracovat na základě dohody o pracovní činnosti nebo o provedení práce nebo ve vedlejším pracovním poměru. Z odstupného se neodvádí zdravotní ani sociální pojištění.

Pracovní cesty a cestovní náhrady

Pracovní cestou se pro účely cestovních náhrad rozumí doba od vašeho nástupu na cestu k výkonu práce do jiného místa, než je vaše pravidelné pracoviště, včetně výkonu práce v tomto místě až do vašeho návratu z této cesty. Pracovní cestu nelze přerušit.
Pravidelné pracoviště je místo dohodnuté mezi vámi a zaměstnavatelem pro účely poskytování cestovních náhrad. Není-li pravidelné pracoviště s vámi dohodnuto, je jím automaticky místo výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě.
Při pracovní cestě vám ze zákona přísluší tyto druhy cestovních náhrad:

• náhrada prokázaných jízdních výdajů (způsob dopravy určuje zaměstnavatel)
• náhrada prokázaných výdajů za ubytování
• stravné (přísluší vám v sazbách stanovených vyhláškou ministerstva práce a sociálních věcí a to podle délky pracovní cesty)
• náhrada prokázaných nutných vedlejších výdajů (parkovné, dálniční poplatek, poplatky za telefon nebo fax, poplatky za úschovu zavazadel apod.)
• náhrada prokázaných jízdních výdajů za cesty k návštěvě rodiny do místa trvalého pobytu rodiny.

Omluvená nepřítomnost a další volno

Zaměstnavatel omluví vaši nepřítomnost v práci ze zdravotních důvodů (nemoc, lázně…), po dobu mateřské a rodičovské dovolené, po dobu ošetřování nemocného člena rodiny a po dobu péče o dítě mladší než deset let, které nemůže být z důležitých důvodů v péči dětského výchovného zařízení nebo školy, v jejichž péči dítě jinak je. V těchto případech vám nenáleží náhrada mzdy.
Pracovní volno vám zaměstnavatel poskytne i z jiných důležitých osobních důvodů. Za jakých podmínek a v jakém rozsahu se toto pracovní volno poskytuje a kdy a v jakém rozsahu vám přísluší po dobu tohoto volna náhrada mzdy je stanoveno v nařízení vlády.
Jsou to například tyto případy:

• Návštěva lékaře;  volno se poskytne na dobu nezbytně nutná na ošetření nebo vyšetření v lékařském zařízení; musí se však jednat o zařízení, které má smlouvu s vaší zdravotní pojišťovnou a které je nejblíže vašemu bydlišti; další podmínkou je, že není možné absolvovat toto vyšetření mimo pracovní dobu.
• Volno na hledání nového zaměstnání; poskytne se na dobu nezbytně nutnou pro hledání nového zaměstnání, nejdéle však na jeden půlden v týdnu a to po celou dobu trvání výpovědní lhůty; v závislosti na důvodu skončení pracovního poměru v některých případech za toto volno náleží náhrada mzdy.
• Pohřeb rodinného příslušníka; poskytne se na dobu nezbytně nutnou (nejvýše však jeden den) pro účast na pohřbu a dále na dobu nezbytně nutnou (nejvýše však jeden den) pro zařízení pohřbu.
• Volno na svatbu, stěhování a jiné závažné události, které není možné zařídit mimo pracovní dobu.