Jak jednat s kolegyní?

Otázka:

Milá paní Wahlgrenis,

obracím se na Vás s dotazem ohledně jednoho problému v zaměstnání. V mém oddělení jsme se sešli příjemní a přátelští lidé, kteří si vyjdou vstříc a je pro ně důležitá i atmosféra a mezilidské vztahy. Je však mezi námi kolegyně s velice komplikovanou povahou. Je neuvěřitelné, jak jeden člověk dokáže otrávit ovzduší. Nemyslím to zle, ale mám dojem, že se to stále zhoršuje, všichni kolem ní chodí po špičkách, už se jí nikdo ani na nic nezeptáme, když nemusíme. Člověk je ve střehu, aby snad neřekl něco, co ji urazí, či jí dá příležitost zareagovat jízlivou poznámkou. Ona asi ví, že to není v pořádku, ale na vědomé úrovni to nepřipustí, všechny naše komunikační schopnosti na ní selhávají, mrzí nás to, protože to je značně nepříjemné a navíc, jak všichni víme, v práci trávíme tolik času... Navíc je ambiciózní a těžko snáší, když jí někdo musí předat informaci z pozice nadřízeného, která je v jejích očích hned příkazem, ač to tak vůbec není myšleno. Už jsem si říkala, co se od ní asi máme naučit a co ona od nás, proč taková osoba přišla zrovna k nám. Dokonce už mě i napadlo, zda jsme jí někdy v minulosti my jako skupina nějak neublížili a teď nám to vrací, skutečně to je tak silně nemilá situace.

Každý den přímo cítím, jak z ní čiší hromady negativní energie, ráda bych si to nepřipouštěla a bránila se tomu, znám obrané techniky a nechci tomu věnovat více pozornosti a tedy i energie, než je třeba, ale bohužel to nelze ignorovat, ani se tomu vyhnout. Na druhou stranu bych se nerada nechala zatáhnout do negativních emocí vůči ní a myslela na ni ještě ve svém volnu, což se však bohužel už delší dobu děje, neboť mě to velice mrzí. S takovým člověkem, na kterém bych si takříkajíc zcela vylámala zuby, jsem se ještě nesetkala. Asi se divíte, proč píšu v takové zdánlivě běžné záležitosti, ale kdybyste s námi v práci strávila pár dní, sama byste cítila tu sílu a přímo hmatatelné dusno. Navíc budu nyní v pozici její nadřízené, o to je to aktuálnější, neboť to velice nelibě ponese, sama se hlásila do pozice vedoucí celého oddělení, ale právě pro její povahu místo nezískala.

Promiňte dlouhé psaní, nešlo to opsat v pár větách. Byla byste prosím v nějaké volné chvíli tak moc hodná a podívala se, zda je v tom něco víc, nebo je prostě jen taková vždy a všude? A co v tom můžeme my jako kolektiv udělat, abychom se nenechali zbytečně otrávit a strhnout ke stejným pocitům, jaké k nám zřejmě chová ona? Je vůbec možné v ní nějak probudit lidské hnutí? Jak pomoci jí i nám? Byla bych Vám velice vděčná za radu. Mé snahy o přátelský přístup a kolegialitu se u ní abslolutně míjí účinkem. Proč jí tak vadíme? Děkuji

Kateřina (12.1.2008 22:52)

Odpověď:

Milá Kateřino,

Vaše kolegyně si s sebou do tohoto života přenesla obrovské problémy ze života minulého. Nedokázala se vyrovnat se zklamáním od člověka, kterého milovala. On se ale rozhodl jít jiným směrem s jinou ženou. Ona si sice nějakou dobu myslela, že když nebude moci mít tuto svou lásku, nebude mít už nikdy žádného muže. Nicméně se seznámila se starším pánem, který ji nejspíš okouzlil svým jměním. Tak na chvíli zapomněla na lásku. Ovšem velice brzy poznala, že měla více zvažovat své rozhodnutí. Stala se na tomto pánovi absolutně a ve všem závislá, neměla žádné rozhodovací pravomoci, nemohla bez něho opustit dům ani na krok. Ocitla se v pasti. Sice věděla, že tohle nechtěla, ale nedokázala čas vrátit zpět. Tehdy došlo k jejímu tzv. prozření, ale ona se bohužel naprogramovala nesprávným směrem. Byl v ní obrovský přetlak, který si potřebovala vybít tím, že by se stala nadřazenou osobou, s rozhodovacími pravomocemi. Stala se zlou. Zanevřela na lásku, tu ze života zcela vytěsnila, nic hezkého se jí nemělo týkat. Rozhodla se tak, protože to tak chtěla. Moc o tom nepřemýšlela a netušila nejspíš, že to je na delší dobu, nejen na týden, ale i na další životy.

Narodila se potom do této doby. Má problémy s mnoha lidmi, s kterými přijde do styku. Jen velice těžko nalézá pochopení nebo porozumění, ona je tou, která musí mít za všech okolností pravdu. Řešením by se mohlo jevit terapeutické sezení u kineziologa, během kterého by se mohla vrátit do své minulosti. Tam je možné tento černý puntík, to nedobré naprogramování, posunout jinak. Hlavní je odpustit té největší lásce, že odešla bez ní, odpustit by ale měla také tomu muži, který z ní udělal otrokyni. Všechno je pro něco dobré. Tím by se mohla posunout do jiných energetických vibrací. Zatím je totiž příliš zablokovaná pro jakoukoli pozitivní vlnu, všechno se od ní odráží bez úspěchu. Má svůj odlišný vnitřní svět, kterýpříliš nekoresponduje se světem ostatních lidí. Pokud ale k této změně svého nitra nebude chtít dojít sama, nic se nezmění. vysílání lásky je sice univerzálnm lékem prakticky na všechna trápení, ale u ní by bylo dobré, kdyby spolupracovala, kdyby si aspoň trochu uvědomila, čeho se na sobě dopustila.