Když se řekne asertivita...
Příliš totiž připomíná razantní dosažení svého. Vhodnějším názvem zřejmě je opis - přímé, přiměřeně sebevědomé jednání nebo ještě volněji přeloženo - zdravé sebeprosazování.
Znalec asertivity má umět přirozeně projevit své emoce. Má dokázat spontánně reagovat, má umět dávat najevo svá přání a požadavky. Má dokázat sdělit své jasné stanovisko, nemluvit mlhavě a jen napovídat chytrému. Umí oponovat. Říká ne na nepřijatelné požadavky.
- Asertivita by měla zlepšit vaši schopnost brát věci s nadhledem, ale i jednat a vyjednávat, nebát se, nerozčilovat se.
- Asertivní je upoutat pozornost tam, kde je toho třeba a kde to považujete za nutné.
- Asertivně lze řešit konflikty bez trpkosti a dávat chybujícím možnost napravit jejich chybu.
- Asertivitou je možno mírnit hněv a rozčilení tím, že je nebudeme považovat za dopink, bez něhož neprojevíme své názory, až pohár trpělivosti přeteče.
- Asertivně je možno bez pocitů viny sdělovat nepříjemná rozhodnutí, realizovat opatření a požadovat postupy, jež jsou sice správné a vyplývají ze zákonů, ale těm, s nimiž jednáte, příliš nevyhovují. Tímto způsobem lze hledat a najít kompromis, pokud to považujeme za správné, ale stejně tak asertivně setrvat na svém stanovisku zcela beze změny tam, kde podobně jako Napoleonovi gardoví seržanti u Waterloo nemáme kam ustoupit.
Komunikace i přístup k životu
Asertivně lze řešit problémy, vysvětlit žádoucí, nezbytné postupy, vyslovovat přání, hodnocení a ocenění. Z toho vyplývá, že asertivita je souhrnem zásad komunikace a zároveň i přístupem k životu. Není to filozofický směr ani návod, jak žít čtyřiadvacet hodin denně. Máme vždy plné právo rozhodnout, zda budeme v danou chvíli a s danou osobou jednat asertivně, nebo ne. Co je důležité mít na paměti, je cíl, čeho svým jednáním chceme dosáhnout, případně zda nám v danou chvíli více záleží na konkrétním výsledku, nebo na dlouhodobém vztahu. Ne vždy je prohrou, co vypadá na první pohled jako ústupek.
Asertivní ženu nemusí představovat bojovná Amazonka, ale také bytost, která svým jednáním působí na první pohled křehce a žensky. Taková moudrá Šeherezáda z pohádek Tisíce a jedné noci, která se pasivně nepodřídila svému krutému údělu, ovšem ani nezvolila otevřený boj proti sultánovi, je příkladem dokonalé asertivity v ženské podobě. Není tedy prohřeškem proti asertivitě, pokud se rozhodneme jednat v určité situaci zdánlivě neasertivně za předpokladu, že jsme se tak svobodně rozhodli a takzvaně "víme, co děláme".
Je zcela asertivní, jestliže se necháme dejme tomu manipulovat maminkou, rázně se budeme prosazovat v zaměstnání a současně budeme plni vcítění a pochopení vůči manželskému protějšku nebo dítěti. Své v předchozí větě zmíněné rozličné role a vazby můžeme naplnit a rozdělit i jinak. Jsme to my, kdo rozhoduje, a samozřejmě neseme za své rozhodování plnou odpovědnost.
Základní životní přístupy
V úvahách o tom, zda a jak být aktivní, je podstatou rozdělení tří základních životních přístupů na: pasivní, agresivní a asertivní. Pasivně jednající člověk nedokáže prosadit své požadavky a neumí je ani přiměřeně sdělit. Působí unaveně, vyčerpaně, depresivně, leckdy jako ztělesněná výčitka. Vyzařuje z něj přání "být pokud možno neviděn a neslyšen". Ve společnosti více lidí si sedává nejraději dozadu nebo do kouta. Pokud promluví, pak tichým, nesmělým hlasem. Typické jsou po něj postoje: "Na to já nemám, na to bych nikdy nestačil(-a). Je nutné držet ústa a krok. Nezbývá mi než nést svůj úděl..."
Agresivní člověk užívá vulgárních slov, odvolává se na "hlas veřejného mínění" typu "to vám přece řekne každý", zvyšuje hlas, ostentativně práskne dveřmi. Agresivní jsou i postoje: "všichni jsou špatní, jenom já jsem dobrý", "firma by dosahovala vynikajících výsledků, jenom kdyby zákazníci neměli nesmyslné požadavky", "podřízený by vynikl, jen kdyby mu šéf neházel klacky pod nohy"... Další formou agrese obviňujeme sami sebe. Máme výčitky svědomí, prožíváme pocity viny. Lze se zmínit i o agresi zaměřené vůči opačnému pohlaví. U mužů se projevuje postoji typu: "všechny ženské jsou slepice" (případně jiná domácí zvířata, hysterky apod.). Z téhož šuplíku pocházejí i narážky na pověstnou ženskou logiku. V ženské podobě se agrese směrovaná vůči mužům promítá do postojů: "za všechno můžou chlapi, kazí nám život", případně "chlap nemyslí mozkem, ale ...". Zvláštní formou může být agrese ženy vůči jiným ženám. Zpravidla za agresorem můžeme vidět ženu nešťastnou, která má pocit, že si takzvaně "zpackala život". Přímo obludných rozměrů, odpovídajících ženské schopnosti intrikařit, pak nabývá agrese vůči těm příslušnicím slabšího pohlaví, které mají podle jejího mínění život šťastnější. Bránit se všem těmto agresivním útokům lze jak jinak než asertivně.
