Vaše příběhy: Exotické Vánoce
6. srpen 2010 - 1:18, admin
Kromě toho, že máme vždycky v obci první vánoční výzdobu na zahradě a baráku, první napečeme 15 druhů cukroví a dárky se kupují snad už od prvního ledna, každé vánoce se u nás objeví nějaké nové exotické ovoce, které jsme ještě neměli příležitost ochutnat. Tak jsme před lety testovali hvězdicovou karambolu, ze které mi bylo, lidově řečeno, na tyčku, manga, papáje, které nedokážu dodnes odlišit, mastné avokádo, kaki neboli tomel, chutnající jak nahnilá meruňka a další exponáty, jejichž jména jsem zapomněla. Chutnalo mi jenom liči nebo rambutan, které si občas kupuju i v konzervě.
Loni se objevily na stole nové dva kousky. Mučenka a anona neboli čirimoja. Čirimoja! Indiánský název mě naprosto uchvátil, i vrhla jsem se s nožem a s nadšením na zelený plod. Po rozříznutí na mě vykoukla bílá dužina a v ní placama velké černé pecky...
"Je to stašně dobré," ponoukala mě mamina.
Nedůvěřivě jsem dloubla do měkké dužiny a zkusila ten exotický zázrak. Mělo to chuť jako hruška. Taková bídná, když je málo slunka, řekla bych... čirimoja nenadchla.
Ale ještě není vše ztraceno. Hurá na mučenku! Znám ji z jogurtů, ty mám ráda, takže to nemůže být nic špatného, mnula jsem si v duchu ruce a do mučenky zabodla dranžírák.
Rozpůlený plod v sobě skrýval nevábnou žlutozelenou kaši s černými semínky... Těžko jsem mohla posoudit, jestli je konzistence akorát, nebo už za horizontem zralosti, ne – li před branami zmaru, když jsem to viděla poprvé v životě... každopádně to bylo hořko – kyselé a polknout jsem to odmítla. Propříště už budu mučenku zase jíst jen v jogurtu.
Letos jsme se tedy usnesli, že zůstáváme u známých druhů ovoce. Stejně... buď mi už dosluhují chuťové buňky, nebo je to všechno šlendrián. Co okusím nového, to stojí věru za starou bačkoru:-).
Lexulka
