Krutý osud slavíků na Lago di Garda

Pracovala jsem léta u italské firmy. Občas jsme služebně jely s kolegyní Monikou do sídla naší mateřské společnosti na školení nebo na poradu. Naše společnost sídlila u jezera Lago di Garda a tam jsme jezdily opravdu rády.

Je to tam opravdu moc  krásné, trochu jako v přímořském letovisku, je to místo kam spousta lidí jezdí trávit svou dovolenou. Navíc naše italské kolegyně byly velice kamarádské a tak nás často večer braly na neoficiální tahy po místních pizzeriích, barech nebo někdy dokonce i do svých domácností.
Při jedné z našich návštěv v Itálii se jedna z kolegyň - Mariangela loučila s ostatními, protože odcházela na mateřskou dovolenou a jak u nich bývá zvykem, sezvala k sobě domů všechny své italské kolegy a kolegyně z kanceláře na rozlučkovou večeři. My jsme byly také pozvané a tak jsme se těšily, že ochutnáme nějaké opravdu typické speciality, nejen ty, co podávají v restauracích turistům. Jak už to tak v Itálii bývá, vše se točilo kolem jídla. Alkohol Italové moc nepijí a tak jsme byly s kolegyní překvapené, že víc než lahve s vínem se doplňovaly na stůl lahve s vodou. Na stole bylo spousta zeleniny, nejen čerstvé ale i grilované. Jako předkrm se podávaly špagety se škeblemi. Další chod byl grilovaná masa a polenta, místní specialita z kukuřičné mouky, která mě osobně moc nechutná.

Najednou jsem se podívala na Moniku, protože se nějak podezřele odmlčela. Byla bílá jako stěna a na čele jí vyskočil pot.. Dívala se střídavě na kolegyni, která seděla proti ní a na tác s masem, který před nás postavili. Až nyní jsem si všimla, že mezi kousky kuřecího a králičího masa byli i ugrilovaní celí malí ptáčci. Kolegyně, která seděla proti nám vzala ptáčka do ruky a ukousla mu křupavou hlavičku i s očíčkem. A to byl ten důvod, který Moniku donutil vstát a běžela ke dveřím… Naštěstí to stihla včas na záchod. Potom musela na chvíli na vzduch a tak z večeře moc neměla. Já jsem křupavé ptáčky /jak jsem se později dozvěděla, byli to slavíci/ nejedla, a pohled na ně mě nechával klidnou, ale prý je to velice dobré a křupavé.Ptáčci se totiž ugrilují celí – s hlavičkou i křídly – tak nevím, ale i mě to připadalo trochu morbidní a nevím, co na to říkají ochránci zvířat. Možná by se to nelíbilo ani Kájovi Gottovi..

Ještě po letech, když si Monika vzpomene na ptáčky, které naše kolegyně bez mrknutí oka okusovaly, běhá jí mráz po zádech. Jinak ale italskou kuchyni obě milujeme a rády se do Itálie vracíme.

Jana 38