Přesčasy podle zákona

S datem 1.1.2007 vstoupil v účinnost nový zákoník práce, tj. zákon č. 262/2006 Sb., který zcela nahradil letitý, nevyhovující a mnohokrát novelizovaný zákon č. 65/1965 Sb.. Nová úprava se dotkla velké většiny ustanovení, nicméně účelem tohoto článku je zaměřit se na práci přesčas, tj. práci konanou zaměstnanci po stanovené pracovní době.

Nový zákoník práce (dále ZP) provedl v § 78 definice pojmů významných pro pracovní dobu a dobu odpočinku. Pracovní dobou se tak rozumí doba, po kterou je zaměstnanec povinen vykonávat práci pro zaměstnavatele, resp. po kterou je povinen být připraven na pracovišti k výkonu práce. Stanovená týdenní pracovní doba zůstala ve výměře 40 hodin týdně.

Prací přesčas je tedy práce, která je konaná nad rámec stanovené pracovní doby a zároveň mimo rámec rozvrhu pracovních směn. Práce přesčas je vždy vykonávána buď na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem. Z příkazu by mělo jednoznačně vyplývat, že má zaměstnanec vykonávat práci přesčas a v jakém rozsahu. Za práci přesčas se však nepovažuje to, když si zaměstnanec napracovává pracovní volno, které mu zaměstnavatel poskytl na jeho žádost, prací konanou nad stanovenou týdenní pracovní dobu.

Vzhledem k charakteru práce přesčas, tj. že je to práce vykonávaná nad rámec týdenní pracovní doby, je zřejmé, že práci přesčas je možné konat jen výjimečně. Tak to ostatně stanoví ZP v § 93 odst. 1. Ten také umožňuje zaměstnavateli nařídit zaměstnanci práci přesčas jen z vážných provozních důvodů. Zaměstnavatel může nařídit zaměstnanci práci přesčas maximálně v rozsahu 8 hodin v jednotlivých týdnech a 150 hodin v kalendářním roce. Pokud by měl zaměstnanec konat práci přesčas i přes uvedený limit, je k tomu třeba jeho souhlasu. Zaměstnavatel se tedy musí na takovém řešení se zaměstnancem předem dohodnout. Jinak řečeno to znamená, že v případě existence vážných provozních důvodů na straně zaměstnavatele je zaměstnanec povinen uposlechnout příkazu zaměstnavatele k výkonu práce přesčas. Pouze však do limitu 8 hodin v jednotlivých týdnech a zároveň maximálně 150 hodin za kalendářní rok. Po překročení těchto limitů není zaměstnanec povinen vykonávat práci přesčas, pokud se však nedohodne se zaměstnavatelem jinak.
 
Na rozdíl od předchozí úpravy je nyní v ZP v § 93 odst. 4 stanoven maximální celkový rozsah práce přesčas, který nesmí činit v průměru více než 8 hodin týdně v období, které však může činit nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích. To znamená, že práce přesčas může činit maximálně 208 hodin za 26 týdnů. ZP však dává možnost, aby kolektivní smlouva toto období rozšířila, maximálně však na 52 týdnů po sobě jdoucích, tj. v podstatě na jeden kalendářní rok. V takovém případě bude tedy limit pro práci přesčas činit maximálně 416 hodin za kalendářní rok. Nutno ovšem zopakovat, že zaměstnavatel může nařídit zaměstnanci práci přesčas pouze do maximální výše 150 hodin. Práce přesčas nad rámec této hranice do limitu 416 hodin (tj. celkem 266 hodin) musí být vždy dohodnuta se zaměstnancem. Jestliže však bylo zaměstnanci poskytnuto za vykonanou práci přesčas náhradní volno, pak se do počtu hodin maximální přípustné práce přesčas taková práce přesčas nezahrnuje.
 
Výše příplatku za práci přesčas zůstala zachována, a to ve výši 25 % nebo 50 % průměrného hodinového výdělku, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodl na poskytnutí náhradního volna.
   
Mgr. Karel Machánek - advokát