S.O.S - kolegové v tísni

Postihla vaší kolegyni či kolegu životní tragédie a vy jen tápete a nevíte, jak se k němu máte chovat? Možná byste mu rádi pomohli, ale zkrátka si nejste jisti, co mu říct. I s takovými situacemi si však musíme umět poradit.

Dennodenní pracovní situace (jako jsou obchodní jednání, pracovní pohovory, prezentace výroční zprávy ale i dohadování se s nespokojeným klientem) vás spolu s vystupováním zkušenějších kolegů během času naučily, jak jednat s lidmi.

Lidský život však s sebou přináší i těžké okamžiky, na které nás běžná rutina a praxe připravit nedokážou. Co dělat, když kolegu postihne vážná nemoc, rozvod či autonehoda? Jak se chovat ke spolupracovníkovi zasaženému úmrtím příbuzného, rozpory v rodině či jiným neštěstím? Možná si řeknete, že jen čas může vše napravit a bude lepší se od něj držet na nějakou chvíli stranou. To by ale byla velká chyba! Kvalita mezilidských vztahů se totiž ukáže právě při nečekaných potížích. Věnujte proto chvíli pozornost čtyřem doporučením, která vám napoví „co říct, když nevíte, co říct".

Jde to i beze slov

Uvědomte si, že nemusíte říkat nic tvůrčího, nebo dokonce památného. To od vás ani nikdo neočekává. Někdy nejsou slova potřeba vůbec. Samotný fakt, že budete druhému nablízku, promluví za vás. Člověk, jehož se snažíte podpořit, časem zapomene na vaše slova, ale jistě nezapomene, že jste to byli vy, kdo při něm stál v těžkých chvílích. Zatímco druzí se ostýchavě drží stranou, vy přijďte s podporou a přátelstvím na dlani.

Důležitější je naslouchat

Kolega, který se dostal do obtížné životní situace, potřebuje o svých problémech mluvit. Nesnažte se proto být tím, kdo povede řeč. Ukažte se především jako dobrý posluchač. Vaší snahou má být nasměrovat kolegu na pozitivní myšlenky. Pokuste se u něj svými otázkami vyvolat vzpomínky na šťastnější okamžiky z minulosti.

Nabídněte konkrétní pomoc

Lidé v úzkých dokáží ocenit pomoc víc než kdokoliv jiný. Upřímně míněné: „Jestli ti můžu s čímkoliv pomoct, dej mi, prosím, vědět" jistě podpoří. Pokud vám však na vztahu opravdu záleží, zkuste být se svou pomocí konkrétnější. Například takto: „Dokud budeš v nemocnici, můžou tvé děti zůstat na pár dní u nás."

Zůstaňte nablízku

Povzbudit v prvních dnech po osobní tragédii a pak se pomalu vypařit, to je běžné chování většiny lidí. Nejtěžší chvíle však na postiženého doléhají později, právě tehdy, když se začne cítit sám, opuštěný.  Alespoň během deseti dnů po nešťastné události se proto snažte udržovat s ním co nečastější kontakt. Vaše opakovaná přítomnost pro něj bude mít zvláštní význam

Zdroj: www.work-life.cz