Plánování projektu

Jak to udělat, abychom se ve smlouvě nezavázali k nerealistickému termínu, podceněným nákladům a při tom slibovali vyřešit pověstné „hodinky s vodotryskem" včetně všech problémů přilehlých planet sluneční soustavy? Odpověď je prostá: nesnažme se trojimperativ projektu stanovit rovnou - z jedné vody na čisto!
Tato jednoduchá zásada bývá často porušována a vznikají tak nerealistické a tedy nerealizovatelné cíle. Správný trojimperativ projektu vzniká vždy procesem plánování. A plánování není nic jiného, než postupná odpověď na správně položené otázky. Tyto otázky i jejich pořadí (které je rovněž důležité) jsou velmi impresivní:

• Co
• Jak
• S kým
• Kdy
• Za kolik

Všimněme si, že otázky 1, 4 a 5 jsou vlastně dimenze trojimperativu. Nyní již je jasné, jak ke specifikaci trojimperativu projektu dojít.
Nejprve musíme zcela přesně naplánovat CO se má udělat. Je třeba jasně a jednoznačně zformulovat, co bude existovat po ukončení projektu, po případě, které činnosti budou vykonány. S těmi činnostmi však pozor! Nesmíme se nechat unést popisem toho, jak cílů dosáhnete, dokud nemáte jasně určeno, co ty cíle jsou.
Máme-li jasno, CO se má udělat (první dimenze trojimperativu), pak teprve můžeme, a vlastně musíme říci, JAK to uděláme - tedy popsat postup, jak cíle dosáhneme. Při tom se soustředíme čistě na „logiku věci", tj. co nejprve, co potom, co můžeme dělat současně a co musí být hotovo, abychom mohli pokračovat dál.

Přitom není rozumné řešit otázku času - kdy který krok uděláme. Ta přijde na řadu později. Při plánování postupu JAK dosáhnout projektových cílů je výhodné využít třístupňové hierarchie: shora dolů rozeznáváme:

• etapy
• kroky
• úkony