Pracovní poměr

Vznik pracovního poměru

Pracovní poměr je nejtypičtější a nejčastější pracovněprávní vztah, v němž se realizuje zaměstnávání občanů. Pracovní poměr se zakládá:

• pracovní smlouvou,
• volbou a
• jmenováním.

Pracovní smlouva

Pracovní smlouva je dvoustranný právní úkon obsahující souhlasný projev vůle budoucího zaměstnance a zaměstnavatele uzavřít pracovní poměr. Na základě pracovní smlouvy vzniká většina pracovních poměrů. Před jejím uzavřením je zaměstnavatel povinen seznámit zaměstnance s jeho právy a povinnostmi, které by pro něho z pracovní smlouvy vyplynuly, a s pracovními a mzdovými podmínkami.

Pro platné sjednání pracovní smlouvy je třeba, aby zaměstnavatel s budoucím zaměstnancem vždy dohodli tzv. podstatné obsahové náležitosti: - druh práce, kterou má zaměstnanec vykonávat, - místo výkonu práce (obec, organizační jednotka nebo jinak určené místo), - den nástupu do práce. Kromě těchto nezbytných náležitostí, může pracovní smlouva obsahovat i další ujednání, na kterých mají zaměstnavatel a zaměstnanec zájem; ty. však už nejsou povinné a nejsou tedy podmínkou její platnosti. Nejčastěji bývá takto sjednávána mzda, zkušební doba, doba trvání pracovního poměru (určitá či neurčitá), kratší pracovní doba nebo jiná úprava pracovní doby (např. posunutí jejího začátku).

Pracovní smlouva je uzavřena tehdy, jakmile se účastníci shodnou na celém jejím obsahu. Dohodnutý druh práce je významný proto, že pouze tuto práci je zaměstnanec zásadně povinen vykonávat.

Šíře vymezení sjednaného druhu práce má vliv na dispoziční právo zaměstnavatele (tj. čím obecnější ujednání, tím větší možnost disponovat se zaměstnancem). Pokud by však obecnost vymezení dosáhla takového stupně, že by nebylo zřejmé, jaký druh práce má vlastně zaměstnanec vykonávat (např. „dělník'', „zaměstnanec"), způsobilo by to neplatnost pracovní smlouvy. V pracovní smlouvě může být sjednáno více než jedno místo výkonu práce, nebo u určitých profesí (stavbaři, montéři, geodeti apod.) může být místo výkonu práce sjednáno pro větší územní jednotku než obec (Středočeský kraj, Česká republika).

V tom případě je nezbytné v pracovní smlouvě dohodnout tzv. pravidelné pracoviště, a to z důvodu nároku na cestovní náhrady.

Dnem sjednaným jako den nástupu do práce, vzniká pracovní poměr, a to i v případech, kdy zaměstnanec v tento den nenastoupil, protože mu v tom bránila překážka v práci (např. nemoc či úraz, k němuž došlo cestou do zaměstnáno. Pokud by však do týdne zaměstnavatele o této překážce neinformoval, má zaměstnavatel právo od smlouvy odstoupit Odstoupením se pracovní smlouva od samého počátku ruší.

Pracovní smlouvu je zaměstnavatel povinen uzavřít písemně.

Jde-li však o sjednání pracovního poměru na dobu kratší než jeden měsíc, je písemná forma povinná jen, pokud o to zaměstnanec sám předem požádá.

Bez žádosti má být pracovní smlouva v tomto případě sjednána písemně pouze tehdy, jde-li o zaměstnance, který byl rozhodnutím soudu zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo jehož způsobilost k právním úkonům byla omezena (kvůli duševní poruše, závislosti na alkoholu nebo jiných návykových látkách). Není-li pracovní smlouva uzavřena v písemné formě, nezpůsobuje to její neplatnost I ústně uzavřená pracovní smlouva je způsobilá platně založit pracovní poměr. Zaměstnavateli, který však neuzavírá pracovní smlouvy písemně a porušuje tak ustanovení zákona, hrozí pokuta až do výše 1 milionu Kč.

Sjednávali se pracovní poměr na dobu delší než jeden měsíc, je zaměstnavatel povinen nejpozději do jednoho měsíce od jeho vzniku informovat zaměstnance o jeho právech a povinnostech, pokud už nejsou uvedeny v samotné pracovní smlouvě.

Náležitosti pracovní smlouvy

Kromě jména zaměstnance, názvu a sídla zaměstnavatele, bližšího označení druhu a místa výkonu práce, které pracovní smlouva vždy obsahuje, to jsou údaje: - o nároku na délku dovolené na zotavenou, popř. uvedení způsobu, jak se tento nárok určuje (lze nahradit odkazem na pracovněprávní předpis, kolektivní smlouvu nebo vnitřní předpis), - o výpovědních dobách (lze nahradit odkazem na pracovněprávní předpis, kolektivní smlouvu nebo vnitřní předpis), - o mzdě a způsobu odměňování, splatnosti mzdy, výplatním terminu, místu a způsobu jejího vyplácení, - o stanovené týdenní pracovní době a jejím rozvržení (lze nahradit odkazem na pracovněprávní předpis, kolektivní smlouvu nebo vnitřní předpis).

Jedno vyhotovení pracovní smlouvy je zaměstnavatel povinen vydat zaměstnanci. Volba, jmenování Volba Volba jako způsob vzniku pracovního poměru se již vyskytuje velmi zřídka. Využívá se pouze v případech stanovených zvláštními předpisy, stanovami, usnesením orgánů družstev apod.

Jmenování

Jmenování je jednostranný právní úkon, kterým se zakládá pracovní poměr u vedoucích zaměstnanců ustanovených tímto způsobem do funkce podle zvláštních právních předpisů (tzv. vnější jmenování - např. ředitele Rodné číslo lze uvádět jen tehdy, pokud k tomu zaměstnanec dal výslovný písemný souhlas. státního podniku jmenuje zřizovatel) a dále u vedoucích zaměstnanců vykonávajících funkci na zákonem stanovené úrovni podřízenosti. Jmenování do funkce (stejně jako odvolání) může provádět u zaměstnavatele, který je právnickou osobou, výlučně statutární orgán a u zaměstnavate-fyzické osoby pouze sám zaměstnavatel. Pokud je zaměstnavatelem stát, provádí jmenování do funkce výhradě vedoucí organizační složky státu. Zaměstnavatel nemůže jmenováním příslušných vedoucích zaměstnanců pověřit jinou osobu ani se při tomto úkonu nechat jinou osobou zastoupit Ačkoli je jmenování jednostranným právním úkonem, je platnost vzniku pracovního poměru na jeho základě podmíněna souhlasem jmenovaného zaměstnance s výkonem funkce; souhlas může být vyjádřen i tím, že jmenovaný začal funkci vykonávat (tj. konkludentně). Zákon nevylučuje, aby v případě vzniku pracovního poměru na základě jednostranného úkonu byly další podmínky výkonu funkce (zpravidla mzdové) následně dohodnuty ve smlouvě, která je zpravidla označována jako manažerská.

Jmenováním se pracovní poměr zakládá pouze u osob, které předtím nebyly v pracovním poměru k zaměstnavateli, u něhož ke jmenování došlo. V případě jmenování některého ze současných zaměstnanců mu nevzniká nový pracovní poměr, ale nastává pouze změna jeho dosavadních pracovních podmínek (druhu práce, případně i místa jejího výkonu, výše mzdy apod.) sjednaných předtím v pracovní smlouvě. Jmenován do funkce může být pochopitelně i zaměstnanec, který už na základě jmenování vykonává u zaměstnavatele jinou vedoucí funkci (např. dosavadní náměstek je jmenován do funkce ředitele). Před novým jmenováním však musí být z původní funkce odvolán.

Okruh vedoucích funkcí, do nichž musí být zaměstnanci jmenováni, je závazně stanoven zákonem a zaměstnavatel ho nemůže měnit (rozšiřovat či zužovat) vnitrním předpisem ani ujednáním v kolektivní smlouvě. Vedoucími funkcemi, do nichž jsou zaměstnanci u zaměstnavatele jmenováni jsou (v tzv. první Unii) funkce vedoucích zaměstnanců v přímé řídící působnosti zaměstnavatele - fyzické osoby či statutárního orgánu, je-li zaměstnavatelem osoba právnická. U těchto přímo řízených vedoucích zaměstnanců není nutné, aby měli podřízené další vedoucí zaměstnance. V tzv. druhé linii jde o vedoucí zaměstnance v přímé řídící působnosti vedoucího zaměstnance přímo podřízeného zaměstnavateli-fyzické osobě či statutárnímu orgánu za podmínky, že je tomuto vedoucímu zaměstnanci podřízen další vedoucí (nikoli jen řadový) zaměstnanec.

Např. v akciové společnosti by šlo o funkce všech odborných ředitelů, podřízených generálnímu řediteli, který je v přímé řídící působnosti představenstva, neboť tito odborní ředitelé řídí další vedoucí zaměstnance (např. náměstky).

Konkrétní funkce, které mají být obsazovány jmenováním, by měly být uvedeny v organizačním řádu či jiném vnitřním předpisu zaměstnavatele. Ačkoli zákoník práce obsahové náležitosti jmenování výslovně nestanoví, mělo by (např. ze Jmenovacího dekretu) jasně vyplývat: - určení jmenovaného zaměstnance (tj. kdo je jmenován), - označení subjektu (zaměstnavatele, statutárního orgánu), který jmenuje (tj. kým je jmenován), - určení funkce, do níž je zaměstnanec jmenován, - místo, v němž bude funkce vykonávána, - den nástupu do funkce.